Já nevim, co mám dělat...

Co když děti nevědí, co mají tvořit? Zadám jim téma a oni nevědí, co s ním. A pak začnou kopírovat od spolužáků, kteří třeba už řešení našli. Nebo jim ukážu příklad a pak ho všichni kopírují.


I kreativita se musí nejprve natrénovat. Nemůžeme chtít hnedka sklízet ovoce, musíme nejprve zasadit strom. A ikdyž pak už plodí ovoce, ne vždy je dobré. Musíme se tedy starat dál... I žáky je potřeba postupnými krůčky a soustavnou prací vést k rozvoji jejich vlastní kreativity. Není to vůbec jednoduché. Zvlášť u starších žáků, kteří jsou zvyklí, že dostanou k tvorbě jasný návod. Když ho najednou nemají, tak použijí druhý nejjednodušší způsob, jak si s problémem poradit: okopírovat, co vidím vedle.


Moje rada zní: zúžit výběr, více specifikovat zadání, více konkrétních pravidel, ikdyž to bude žáky více spoutávat. Na začátku spoutat pevně, pak postupně polevovat. ​​Neradit, neukazovat, nepředvádět možná řešení. Když už radit, tak jen slovně. Připomínat žákovi vlastní minulé práce a jak se k nim dopracoval. Oceňovat originální řešení.


Ne vždy je kopírování špatné! Někdy žák potřebuje vidět tu správnou předlohu, vytvořit si věc podle návodu, aby tím pochopil určitý výtvarný princip, naučil se techniku, apod. Pak může naučené poznatky využít k vlastní tvorbě.

15 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Co když nedokážu vytvořit nic hezkého?

Raději budu tvořit to, co už je osvědčené, že to je hezké a líbí se mi to. Nechci riskovat, že budu věnovat svůj čas něčemu, co možná nedopadne dobře... Risk je zisk. Co vlastně můžeme ztratit? Peníze