Aneb příklad skutečně tvůrčího zadání ve výtvarné hodině.
Učitel: Venku nám krásně nasněžilo, možná jste už i stavěli sněhuláky, tak my si dneska taky takového sněhuláka vytvoříme. Budeme k tomu používat vatové tamponky, které nalepíme na černou čtvrtku a uhlem domalujeme knoflíky, oči a pusu. Kolem sněhuláka můžete bílou křídou domalovat sněhové vločky, nebo co budete chtít.
Znáte to? Také takto zadáváte výtvarnou práci? Jenže jakému myšlení tím žáky učíte… tvůrčímu nebo logickému? Kdo byl kreativní a kdo pouze tvořil podle návodu? A jak tedy otočit role, aby byl kreativní právě žák a ne učitel? ...
Učitel: Jaké to je, když sahám na sníh holýma rukama? Co cítím? Chlad/teplo, hebkost/tvrdost, mokro,atd. Jaký materiál z výběru (vlna, modelína, písek, sliz, houbičky na nádobí, oblázky, atd) má stejné vlastnosti? Který materiál by na omak byl stejný jako sníh? Dokážu z tohoto materiálu vytvořit sněhuláka? Bude moci vypadat jako sněhulák ze sněhu? Jak se kvůli jinému materiálu změní tvar, vlastnosti, velikost sněhuláka? Pojmenuj svého nového sněhuláka/tvora, popiš jeho vlastnosti, vymysli k němu klidně i příběh a hlavně ho vytvoř.
Cítíte ten rozdíl? Z jedné možnosti, jak sněhuláka výtvarně zpracovat, se stalo rázem nepřeberné množství. Umožnili jsme žákům být kreativní!
Takových způsobů na zpracování jednoho tématu je vždy spousta, ale hlavní je, nevnucovat dětem jen ten, který já sám-učitel vybral. Určím pole působnosti, širší téma, a konečný výsledek nechám na individuálním zpracování. V každém výsledném díle by se tedy měl zrcadlit jeho tvůrce. Každé dílo bude osobitý originál, stejně jako každé dítě ;)
Ovšem není to zas o naprosté volnosti, to bychom děti nic nenaučili. Učitel musí nastavit pravidla a jejich dodržování hlídat. Navíc takový způsob výuky vyžaduje od učitele daleko víc než při direktivním způsobu výuky.
Jak si připravit kreativní program pro svou výtvarnou hodinu si přečtěte zde:
Comments