VÝTVARNÁ VÝCHOVA
Proč učíte výtvarnou výchovu?
Co chcete děti naučit?
Ani jeden z těchto cílů není méněcenný!
Ale který je nejdůležitější?
Ze všech předmětů na škole má jedině výtvarná výchova to privilegium zabývat se výhradbě TVŮRČÍM PROCESEM
Jak vytvořit osnovu - program výtvarné hodiny, kde bude cílem právě
rozvoj SKUTEČNÉ KREATIVITY ?
Cíle ve výtvarné výchově
Výtvarné techniky jako malba vodovkami, tuší, pastelem, apod. se žáci učí, aby si rozšířili možnosti svého výtvarného projevu. Bez znalosti technik nemá žák nástroje k tomu, aby svoji kreativitu projevil právě výtvarně. Když ale bude znát pouze techniky, nebude za chvíli vědět, co a hlavně proč by měl tvořit. Jeho chuť k tvorbě se vyčerpá tím, že ovládne techniku.
Zážitek z tvorby pocítí žáci tehdy, pokud je bude činnost bavit, když jim připadne zajímavá, vzrušující a zábavná. Jde o činnost samotnou, ne o výsledek a jeho hodnocení. Takový zážitek může člověka skvěle motivovat k další výtvarné činnosti, a proto je dobré zážitkovou tvorbu zařazovat do úvodní motivační části výtvarného programu. Nicméně samotná zážitková tvorba není dostačující pro kompletní program a nemusí vést nutně k rozvoji kreativity.
Nahlédnout do svého vnitřního světa může člověk výborně udělat právě skrze výtvarnou tvorbu. Jen musí vědět, jak na to. Od toho je tu pedagog, coby zprostředkovatel komunikace mezi tvůrcem a dílem a mezi dílem a divákem. Jsme zvyklí našimi smysly vnímat vnější svět kolem sebe, ale je tu ještě náš vnitřní svět, který může mít úplně jiná pravidla než ten vnější. Umění je odrazem právě vnitřního světa člověka a leckdy ho pomocí pravidel z vnějšího světa nemůžeme vůbec pochopit...
Vyrobit si něco hezkého touží snad všechny děti i dospělí. Proč jim to nedopřát právě na hodinách výtvarné výchovy? Co je ale cennější z hlediska rozvoje jejich kreativity: vyrobit si tu hezkou věc podle návodu, nebo si na to přijít sám? Co více podpoří důvěru ve vlastní schopnosti? Jenže co když mám strach, že podle sebe nic hezkého nevytvořím?
Manuální zručnost se skvěle natrénuje při stříhání, lepení, trhání a používání všelijakých výtvarných prostředků. Ovšem bylo by škoda, kdyby zůstalo jen při tréninku ruky. I oči je potřeba trénovat a hlavně naši mysl. Nácvik zručnosti by měl zůstat jako vedlejší produkt jinak smysluplné a kreativitou naplněné činnosti.
Poznat svět umění můžeme skrze sledování děl výtvarných umělců. Jen pozorování ovšem nestačí. Je potřeba s dílem komunikovat a nechat ho, aby otevřelo otázky k přemýšlení.
Kultivace vkusu se provádí tak, že se žákům předkládají ke vnímání a zpracování kvalitní díla. Rozvíjí se debaty nad kvalitou, porovnává se s jinými díly, nechává se prostor pro názory. Naši žáci nasávají nejen vědomosti, ale i zrakové vjemy. Ukazujme jim tedy toho hodně a hlavně ty kvalitní věci.
Dodržet postup práce je určitě dobré, když se učíme novou techniku, nebo záměrně kopírujeme předlohu za účelem rozšířit si povědomí o možnostech výtvarného vyjádření.
VÝTVARNÝ PROGRAM
osnova hodiny
Jak vytvořit skutečně kreativní výtvarnou hodinu?
Rozdělte program na 3 části:
Zaujmout pro činnost, představit své téma, navodit tvůrčí atmosféru
Nahlédnout do světa umění, učit na příkladu
Vlastní výtvarná kreativní činnost
1. MOTIVACE
Motivace znamená zaujmout žáka pro navrhnovanou činnost a téma. Při volbě tématu je potřeba volit z toho, co mého žáka aktuálně zajímá, co prožívá a co se ho nejlépe i osobně týká. Ideální je, když si žák dokáže své téma zvolit sám, ale k tomu je potřeba se nejprve dopracovat (více zde).
Motivovat nemusíme jen prostým oznámením a vysvětlením tématu, ale můžeme žáky rozproudit např. výtvarnou hrou, zážitkovou činností či poutavým příběhem.
Výtvarné hry
Žák si hraje, výtvarně tvoří a zároveň se něčemu učí:
Příklad: Překládaná kresba
Známá hra, kdy každý ve skupině kreslí na papír prvně hlavu člověka, papír přeloží a pošle sousedovi. Pak všichni kreslí na papír, který dostali, tělo, opět přeloží a pošlou dál, atd. Tento princip se může obměňovat různým zadáním: kreslete zvíře, příšeru, pohádkovou bytost, atd. Nebo se každému žákovi zadá určitá role: ty kreslíš sportovce, ty tlusťocha, ty holku, ty kluka, atd. Nebo se zadá, že musí kreslit každý sebe v oblečení, které má zrovna na sobě. Každý může mít v ruce jiný výtvarný prostředek.
Po dokončení hry se děti většinou baví tím, jaké to vznikly roztodivné postavy, zvířata, apod. Můžou hádat, kdo koho kreslil, kdo měl jakou roli.
Hra by ale neměla tímto končit. Může posloužit jako krásný úvod pro další práci s vytvořenými figurami: překreslit je, vybarvit je, dotvořit je, pojmenovat je, vymyslet z nich komix ve skupině, udělat z nich postavy v reálné velikosti, apod. Můžeme zkoumat přechody mezi jednotlivými překlady papíru, kombinace výtvarných prostředků a barev, apod.
Zážitková tvorba
Žák něco zažije, vyzkouší a skrze vlastní prožitek se něco naučí
Příklad: Barevný déšť
Žáci stojí kolem velké čtvrtky, v jedné ruce štětec, v druhé zředěná temperová barva ve skleničce. Nabírají barvu a kapou štětci na papír jako když prší. U nejmenších dětí u toho můžeme zpívat "Prší prší". Zkoušíme, jak prší málo, hodně, rozmachujeme se štětci, zkoušíme kapat barevnou vodu přímo i ze skleničky. Tvoříme záměrně kaluže. Prvně v kalužích smočíme prsty, pak malujeme i celými dlaněmi a rochníme se v nakapané barvě. Prsty spojujeme kapky na papíře do různých tvarů. Podle potřeby doplňujeme barevné kaluže. Pak se v nich začneme rochnit i holýma nohama. Šlapeme v barvách, malujeme nohama. Rozložíme si balicí papír jako chodníček a chodíme po něm s namočenýma nohama od barvy. Pozorujeme vlastní barevné stopy. Můžem chodit i v bačkůrkách (pozorujeme různé vzorky podrážek). Se vzniklým materiálem pracujeme dál, např. hledáme tvary v cákancích.
Příběhy a pohádky
Příklad: Pohádka o vzniku barev
"Kdysi dávno, když ještě na světě nebyly žádné barvy, bylo na světě jen modré nebe, na něm žluté sluníčko a dole na zemi jeden červený kvítek. Jednou si sluníčko řeklo, že ten kvíteček je takový holý a smutný. Domluvilo se s nebem, každý dal kousek ze své barvy, zamíchali je a dali kvítečku. Od té doby měl červený kvíteček také krásné zelené lístečky. Květinka se chtěla sluníčku odvděčit, a tak poprosila nebe a společně spojily své barvy a daly je sluníčku. Slunce žaslo a hned si své paprsky ozdobilo novou fialovou barvou. Teď bylo na řadě nebe, aby také něco dostalo. Slunce tedy dalo kousek své žluté, kytička kousek své červené a na nebíčku najednou zazářily krásné oranžové hvězdičky. Nebe samým štěstím uronilo slzičku, slunce do toho zasvítilo a na obloze se objevila barevná duha."
Při vyprávění této pohádky se rovnou vše maluje a před zraky dětí se míchají barvy. Následovat pak může další experimentování s barvami, hledání nových odstínů, jejich pojmenování, atd. Podobné pohádky či příběhy slouží k upoutání pozornosti, k navození tématu a vytvoření obsahového rámce hodiny.
2. KONTEXT
Kontext je část programu, kdy uvedu své téma do kontextu světa umění i života obecně, představím umělce a jejich díla, která se vztahují k mému tématu. Předvedu novou techniku, podíváme se na výstavu, prohlédneme katalog a snažíme se pojmout téma zeširoka, abychom měli z čeho čerpat při naší vlastní tvorbě.
K tomu je zapotřebí, aby sám učitel měl dobrý přehled ve světě umění, aby dílům rozuměl a uměl je tedy před žáky interpretovat.
3. TVORBA
Tvorba vychází z našeho tématu, má jasně nastavená pravidla (mantinely), ve kterých se musí žák držet, ale zároveň má dostatečné možnosti výběru. Aplikujeme nabyté vědomosti a zážitky z přechozích dvou částí. K rozproudění tvůrčího myšlení dobře poslouží třeba kreativní rozcvičky, které uspokojí i při nedostatku času.
Když učím novou techniku, přístup či směr, je vhodné využít záměrného kopírování. Tím žákům vytvořím dobrý základ, aby měli z čeho brát při jejich vlastní kreativní tvorbě.
Dodržte 2 základní pravidla:
žák je na tvorbu dobře připraven předchozími aktivitami, např.: kreativní rozcvičky, záměrné kopírování, krátká zadání k pochopení výtvarného principu
žák má stanovená určitá pravidla, kterými se má řídit, ale stále má široké možnosti výběru
Zadání k samostatné tvůrčí tvorbě je jakýmsi vyvrcholením celého programu. Časová dotace nemusí být pouze jedna vyučovací hodina či blok. Můžeme program pojmout jako projektové vyučování a věnovat se mu na více hodinách.
Kreativní rozcvičky
Krátké a jednoduché aktivity na rozproudění tvůrčího myšlení
Příklad: Veselý hrochoop
S hromadou knoflíků/kaštanů/kamínků/natrhaných papírků/apod. mají žáci možnost si prvně jen hrát a zkoušet sestavovat tvary. Pak se losuje téma na sestavování, např. pes, dům, dinosaurus, atd. Může se soutěžit na čas, na přesnost, na výstižnost. Může se tvořit ve skupinkách a navzájem se hádá, co druhá skupinka vytvořila. Můžou se dávat k vytvoření zajímavé nereálné věci jako: veselý hrochoop, žaludáček purpurový, atd.
Následně se s žáky bavíme o vzniklých výtvorech a vhodnými otázkami rozvíjíme představivost dál. Výtvory můžou sloužit jako odrazové můstky pro další tvůrčí práci.
Záměrné kopírování
Učený z nebe nepadá!
Kopírování je hlavní způsob, jak se naučit něčemu novému. Je tomu tak i u tvůrčí práce a nemusíme se za to stydět. Víme, že kopírujeme, abychom se něco naučili. Až pak, s nabytými vědomostmi, můžeme rozvíjet naši vlastní originální tvorbu. Kopírování nás nejen učí techniku, ale také pomáhá ujasňovat, co se nám líbí a co ne. Už nejmenší děti si kreslí to, co se jim líbí. My dospělí to dělejme taky tak a netrapme se tím, že v tu chvíli nejsme tvůrčí. To nastane potom...
Jak z kopírování přejít na skutečně tvůrčí práci
Kompletní program
Jak by mohl vypadat kompletní výtvarný program se zapojením všech těchto tří částí? Zde je příklad:
BRAMBOROVÍ PANÁČCI - ABSTRAKTNÍ KRESBA - ZDENĚK SÝKORA
věk žáků: 6-11 let
Obměny:
> Hra na hledání brambor (do kbelíku schováme pár brambor a zasypeme je třeba barevnými natrhanými papírky. Děti postupně hledají brambory. Můžeme si k tomu říct říkanku "Princeznička na bále" a pak si hrát, že jako kopeme brambory stejně jako Honza.
> Povídání o bramborách, odkud jsou, co se z nich připravuje, jak je má kdo rád
MOTIVACE
1. Z brambor vyrobíme panáčky (bramboru vespod seřízneme, aby stála, a pomocí párátek a šípků tvoříme ruce, oči, vlasy, atd.)
2. Výtvarná hra: Závody panáčků - panáčka namočíme do barvy a jedeme s ním po papíře, aby za sebou zanechával stopu. Anebo na dlouhý papír nalijeme barvu do linie a panáčci ji roztahují, jakmile ji přejedou
3. Zkoumáme čáry od panáčků, jak jsou tlusté, dlouhé, zakroucené. Který panáček udělal kterou čáru? Hra: přiřaďte panáčka k jeho dráze.
KONTEXT
4. Zdeněk Sýkora - ukázat jeho liniové obrazy. Jak by asi vypadali panáčci, kdyby dělali tyhle čáry? Byli velcí/malí/tlustí/hubení/rychlí/pomalí?
5. Pojedeme prstem po obraze po čarách a uvědomíme si pohyb panáčků. Co kdyby to nebyli panáčci, ale zvířata/lidé? Kam jdou? Co dělají? Jakou čáru by udělalo dítě a jakou starý pán? Říkáme si příklady a děti je hledají v obrazech.
6. Každý dostane přesné zadání, např.: udělej dráhu psa, který je venčen svým páníčkem, je držen na vodítku, ale náhle se z něj utrhne. Podle zadání tvoří dítě linie buď svým bramborovým panáčkem, nebo už štětcem.
Zde se děti učí z příkladu, jsou přesně vedeny, aby něco pochopily.
Zdeněk Sýkora - Linie č.45, 1987. Zdroj: http://www.zdeneksykora.cz
TVORBA
5. Zadání: Co rád děláš ve svém volnu? (Odpověď: hraju si, jdu do lesa, tancuju, atd.)
Svůj oblíbený pohyb/činnost zaznamenej pomocí linie, jako jsme to zkoušeli s panáčky. Tentokrát jsi ale ten panáček ty. Bude tvoje čára tenká nebo tlustá? Jak bude tvůj pohyb zakroucený? Spíš rovný nebo zamotaný? Jakou zvolíš barvu? (Zde se předpokládá předešlá zkušenost s emocemi skrytými v barvách, znalost teplých a studených barev, atd.). Můžeš si i vyrobit nového panáčka, který přesně poslouží tomu, co potřebuješ.
Malujeme panáčkem nebo štětcem, můžeme připustit i jiné pomůcky, které dokáží měnit tloušťku čáry (zde se předpokládá znalost různých výtvarných pomůcek a možnosti jejich výrazu)
Zde se jedná o možnost vlastní kreativity. Mám dané hranice a pravidla, vím, jak tvořit, jakými prostředky, vím téma a teď ho můžu zpracovat po svém. Moje tvorba bude vyjadřovat něco o mě, o mém světě. Svoji práci nemůžu jen okopírovat od souseda, protože on má rád třeba jinou činnost než já, nebo má rád jiné barvy. A ikdyby jsme měli rádi stejnou činnost, tak ji nedokážeme oba ztvárnit stejně.
PREZENTACE A HODNOCENÍ
Na závěr celého programu je určitě dobré celou činnost zreflektovat. Ideální je, když může každý žák své dílo prezentovat a diskutovat o něm s učitelem a spolužáky. Při takovéto diskusi se najdou klady a zápory díla i možnosti dalšího zpracování tématu. Žák zjistí, jak na jeho dílo reagují diváci a učí se velmi důležitou věc: komunikovat s ostatními výtvarnou řečí, skrze kreativní činnost!
Jiné hodnocení než slovní by mohlo celé práci i uškodit. Více zde.